Beginning of Age

Existovala země daleko od hlavního kontinentu, která byla nehostinná a krutá. Lidé jí dávali
různá jména. Každé z nich vystihovalo její nepoddajnost a byla srovnávána s dávnými ledovými ďábly.
Avšak místní měli jenom jeden název pro svoji zemi. Island.
Islandské břehy jsou pokryty několika menšími vesnicemi a daleko na jihozápadním cípu leží
největší osada, Reykjavík. Hlavním důvodem, proč lidé žijí takto na okraji ostrova, byla závislost na
moři, ale druhým důvodem, o kterém se už tolik nemluví, je fakt, že čím hlouběji do středu šli, tím
nebezpečnější a nehostinnější ostrov byl.
Island byl od svého vzniku poklidným místem, které řešilo své vlastní problémy. Izolované od
svého okolí. Tuto stabilitu však narušila chamtivost zvenčí. Okolní země už zavrhly severské tradice a
ve světě se rozmohlo katolictví, které netolerovalo jiné víry. A protože i samotný král norských zemí
byl pod přímým vlivem katolictví, dal si za úkol konvertovat všechny své lidi na severu. I ty, co byli od
vnějšího dění izolovaní.
Traduje se mezi Islanďany, že jejich ostrov je chráněn severskými bohy a z toho důvodu se
nikdo nikdy neodvážil vkročit na jejich ostrov s úmyslem je dobýt. Když ale přijely neznámé lodě s
obřími dřevěnými kříži, nikdo jim na pomoc nepřišel.
Píše se počátek desátého století a výstavba prvního kamenného kostela v hlavní osadě měla
započít novou éru pro Island. Jenomže ne vše je tak prosté jak se zdá. Nová víra přinesla se sebou
nové problémy. Netolerancí všeho, co nebylo pokřtěno božím jménem, bylo odsouzeno k záhubě.
Většina lidí se po prvním krveprolití postavila do ústraní a vážila si více svých životů než tradic
a místa, na kterém od narození žili. Vše se ale mělo brzy změnit příchodem tajuplné osoby v černém
hávu do Reykjavíku.
Naše postavy začínají v Reykjavíku ve starém hostinci, kde se zrovna rozhodli přespat noc.
Nikdo ale nečekal, že jedna noc jim změní životy a potenciálně i osud celého ostrova.